na Blog.cz

Pláže jsou tělesa sedimentárního materiálu od jemného písku po kameny, které často pokrývají břežní pásmo nad hranicí příbojových vln při odlivu. Zdrojem plážových sedimentů jsou částice přinášené řekami, erodované z pobřežních útesů nebo z mořského dna, často i biogenní materiál jako schránky měkkýšů. Částice se neustále pohybují nahoru a dolů po pobřeží a podél břehu působením vlnění a dmutí. Na utváření pláží se může podílet i vítr, který vytváří pobřežní duny.

ANATOMIE PLÁŽE

Typická pláž má několik zón. Příbřeží (litorál, přílivová zóna) je oblast mezi střední úrovní mořské hladiny při přílivu a při odlivu. Na mořské straně příbřeží se nachází předbřeží, na druhé zábřeží; to je zaplavováno jen při velmi vysokém přílivu a často je na něm zarovnaná plošina plážového materiálu zvaná plážová terasa (berm). Mírně ukloněný úsek pláže, vytvořený na většině příbřeží, se nazývá čelo pláže. Na horním konci čela pláže je někdy vyvinuta řada stupňovitě uspořádaných valů, plážových stupňů. Část čela pláže, která je zaplavovaná vodou s každou přicházející vlnou, se nazývá zóna nabíhání vln. Na její mořské straně je příbojová zóna, která se při vysokých vlnách prodlužuje. Tvar pláže se během celého roku mění v důsledku změn síly působení vln.

TYPY PLÁŽÍ

Hladina energie vln, směr nabíhání vln na břeh a místní geologické podmínky jsou faktory utvářející různé typy pláží. Rozptylové pláže jsou mírně ukloněné a pohlcují energii vln na široké ploše. Odrazové pláže jsou strmější a kratší a jsou tvořeny hrubšími sedimenty. Pokud pobřežní útesy obsahují směs snadno erodovatelných a odolnějších hornin, má pobřeží sklon k tvorbě výběžků s plážemi půlměsícového tvaru v zálivech (zálivové pláže) nebo malými "kapsovými" plážemi. Oba typy mají sklon být zarovnávány nabíháním a splavováním vln, které přicházejí na pláž kolmo, a proto nepřemisťují materiál podél břehu. Mnohé dlouhé a rovné pláže jsou zarovnané prouděním - vlny na ně nabíhají šikmo a sedimenty se pohybují podél pláže v pobřežním proudu.

SLOŽENÍ PLÁŽE

Složení pláže na konkrétním místě závisí na dostupném materiálu a na energii přicházejících vln. Většina pláží sestává z písku nebo oblázkového štěrku, které vznikly erozí hornin. Písek je tvořen zrnky křemene a dalších minerálů, např. živců nebo olivínu, které původně tvořily např. vyvřelé horniny typu granitů nebo bazaltů. Další hojnou složkou plážových sedimentů jsou zvláště v tropických oblastech úlomky schránek a koster mořských organismů. Hrubost sedimentů se obvykle zvyšuje s rostoucí energií vln; pro silně exponované pláže je typický štěrk nebo oblázky spíše než jemný písek. Velké balvany, které se válejí na některých plážích, vznikly nejčastěji rozpadem okolních útesů; mohou však být i přinesené ledovcem nebo vyhozené na břeh vlnou tsunami.

POBŘEŽNÍ DUNY

Pobřežní písečné duny vznikají navátím písku v suchých částech pláže. Duny se rozvíjejí za zónou zábřeží, kde se, podobně jako v horní části čela pláže, hromadí písek; právě pláž je zdrojem písku, který duny tvoří. Pohyb písečných zrn ve větru sestává ze skákání a vzájemného odrážení zrnek při dopadu (tzv. saltace). Některé pobřežní oblasti mají více než jednu soustavu zarostlých dun rovnoběžnou s pobřežní čárou. Duny nejbližší břehu se nazývají pobřežní duny, za nimi je první dunový hřbet, druhý dunový hřbet atd. Zakotvené, vegetací porostlé duny jsou významnou ochranou pobřeží před erozí. Na některých pobřežích bez vegetačního krytu existují pohyblivé duny, které putují ve směru převažujícího větru; ty jsou často zakotvovány zatravňováním.

Typ: Bradlový útes, lavicové útesy

Rozloha: 1000 km čtverečních

Stav: Poškozený, místy se zotavuje

Poloha: Od pobřeží Miami Beach na jih po Key West, Florida

Tato soustava korálových útesů je 260 km dlouhá a zahýbá na východ a na jih k Florida Keys. Někteří geologové ji zařazují jako soustavu pobřežních útesů. Je to největší oblast korálových útesů v USA a nalezneme v ní úžasně rozmanitou přírodu. Je domovem asi 60 druhů "tvrdých korálů" a 500 druhů ryb. Za posledních 30 let celkový stav útesu značně upadl, především zásluhou lidí. Plochy pokryté živými korály se zmenšují, rozšiřují se onemocnění korálů, tvorové dříve hojní téměř vymizeli (např. křídlatec veliký) a oblasti útesů obsazené mořskými řasami se rozšiřují. Na vině je přemíra rybolovu, přerušení přísunu živin z Floridy, usazování sedimentů na korálech v důsledku těžby a znečištění z lodí. Mezi další faktory patří hurikány, pokles počtu ježovek spásajících řasy a přímé poškození trupy a kotvami lodí. S určitými známkami úspěchu již začaly být podnikány kroky k nápravě poškození.

Typ: Atol s lemovými a lavicovými útesy

Rozloha: 370 km čtverečních

Stav: Místy poškozené oblasti

Poloha: Severozápadní Atlantik, vybíhá na sever a západ od Bermudských ostrovů

Bermudská plošina je eliptický zploštělý jícen obrovské podmořské sopky v severozápadním Atlantiku. Její povrch leží 14 - 18 m pod hladinou a je pokryt silnou vrstvou vápence, která vznikala miliony let z pozůstatků korálů i jiných organismů žijících na plošině. Mezi jižní a východní hranou plošiny vytvořil písek a vápenec postupně Bermudské ostrovy. Okolo ostatních okrajů plošiny se nacházejí útesy, které tvoří atol, a uprostřed nalezneme lavicový útes. Rozmanitost fauny a flóry na útesu je menší, než je tomu v oblasti Karibského moře na jihu. I tak zde bylo zaznamenáno 21 druhů "tvrdých korálů", 17 druhů "měkkých korálů" (včetně mnoha překrásných vějířovitých rohovitek) a zhruba 120 druhů ryb.

Lachtani v pražské zoo se dočkali nového pavilonu, který bude slavnostně otevřen v sobotu. Ploutvonožci nebyli v zoo k vidění od loňského února, kdy byla zahájena rekonstrukce starého bazénu. Vedení zoo v souvislosti s otevřením nového pavilonu hovoří jako o nejdůležitější akci letošní sezóny.

Do nové expozice se vrátí pětice lachtanů jihoafrických, přičemž dva z nich jsou potomky lachtaního samce Gastona, jehož nedobrovolná cesta po Labi se stala jedním ze symbolů povodní v roce 2002. Právě pavilony lachtanů a tučňáků byly při povodních zásadně poškozeny a muselo dojít k jejich kompletní rekonstrukci. Lachtani byli proto přesunuti do zoo v Ústí nad Labem.

Nově otevíraný pavilon nabídne návštěvníkům autentickou scenérii skalnatého mořského pobřeží a bazén o rozloze bezmála 400 metrů čtverečních. Jeho součástí je lachtaní skluzavka a návštěvníci také budou moci nahlédnout pod vodní hladinu. K dispozici bude také návštěvnická tribuna.

Lachtany bude možné každý den pozorovat při představení, v němž budou za asistence chovatelek předvádět své schopnosti. Rekonstrukce pavilonu přišla na 39 miliónů korun.

Slavnostní otevření proběhne v sobotu od 11 hodin a zúčastní se jej mimo jiné herec a moderátor Marek Eben či pražský primátor Pavel Bém.

Mořský led je mořská voda, která zmrzla na mořské hladině a pluje po vodě. Patří sem kerný plovoucí led, který není spojen s pobřežím a je hnán větrem a mořskými proudy, a pripaj, pruh ledu přimrzlý k pobřeží. Tvorba a tání mořského ledu ovlivňuje cirkulaci vody v oceánech. Má významný vliv na stabilizaci světového podnebí, neboť reguluje výměnu tepelné energie mezi polárními oceány a atmosférou. Mořský led také odráží většinu slunečního záření, a tak v létě omezuje oteplování polárních oceánů. V zimě působí jako izolace a snižuje teplené ztráty. V současné době se vědci obávají zmenšování plochy mořského ledu v Arktidě, neboť by to mohlo ovlivnit podnebí a život na Zemi.

VZNIK LEDU

Mořská voda začíná zamrzat při teplotě -1,8 °C, tedy o něco nižší než je bod mrazu sladké vody. Tvorba mořského ledu začíná tím, že se ve vodě objeví malinké ledové krystaly podobající se jehlám (ledová tříšť). Mořská sůl se nemůže do ledu začlenit a krystaly ji vytěsňují. Vznikající mořský led se postupně mění v silnější vrstvu mokrého ledu a pak, při obvyklém vlnění, v mozaiku ledových desek, které se říká lívancový led. Ten postupně tuhne v tabulový led, který ale dmutí a vítr opět rozlámou. Jednotlivé kusy ledu se pak buď vrství na sebe nebo jsou vytlačovány do výšky a v tomto případě každé vyvýšenině odpovídá na spodní straně ledu opačná struktura, tzv. kýl. Tyto procesy vedou ke vzniku silné a pevné vrstvy ledu. Nově vzniklá zpevněná vrstva ledu se nazývá mladý led a dosahuje tloušťky až 30 cm. Mladý led přes zimu postupně sílí. Led, který přetrvá do příští zimy, se nazývá víceletý led.

PLOCHA A TLOUŠŤKA

Plocha mořského ledu na polárních oceánech se v průběhu ročního cyklu mění. Přibližně 85 % zimního ledu, který se vytvoří na Jižním oceánu, v létě roztaje. Tento led dosahuje v průměru tloušťky jen jednoho nebo dvou metrů. V Arktidě však většina ledu vydrží několik sezón a tento víceletý led bývá silnější - v průměru 2 - 3 metry. V zimě pokrývá většinu Severního ledového oceánu kerný plovoucí led. V létě je jeho plocha obvykle poloviční. V poslední době byl letní ústup ledu výraznější, což vzbudilo obavy, že by ledová pokrývka Arktidy mohla během 30 až 40 zmizet docela.

DÍRY V LEDU

Dokonce i v těch malých částech polárních oceánů, které mají více či méně trvalou ledovou pokrývku, se občas objevují díry a trhliny. Tyto otvory se zančně liší svou velikostí a mají různá jména. Trhliny jsou úzké škvíry, po nichž se obvykle není možné plavit lodí. Vodní kanál je dlouhý, rovný a úzký průplav, který se samovolně otvírá v mořském ledu, takže jím mohou proplouvat menší hladinová plavidla a někteří mořští savci. Polyně jsou leduprosté plochy o rozloze několika stovek čtverečních kilometrů přibližně kruhovitého tvaru. Někdy vznikají v místech teplých výstupných proudů nebo poblíž pobřeží, kde vítr odhání nově vzniklý mořský led od pobřeží.

ŽIVOT V OKOLÍ LEDU

U mořského ledu se daří živým organismům. To proto, že při tvorbě ledu se sůl vylučuje do vody, která houstne, klesá, a nutí na živiny bohatou vodu stoupat. Dostatek živin a slunečního záření v létě podporuje množení fytoplanktonu, který dobrým zdrojem potravy a tvoří základnu potravního řetězce pro ryby, savce a ptáky. V Severním ledovém oceánu poskytuje mořský led prostor k odpočinku a plození mláďat pro tuleně a mrože a prostor k lovu a rozmnožování pro lední medvědy a polární lišky. V Antarktidě poskytuje obživu tuleňům a tučňákům. Trhliny v ledu jsou pro tyto živočichy životně důležité. Tuleni, tučňáci a velryby jsou na nich závislí, neboť se zde mohou nadechnout a lední medvědi u nich loví. Zmenšení rozlohy mořského ledu by drasticky zmenšilo jejich životní prostor, což by vedlo k jejich vyhynutí.

Hlavní druhy: Mangrovník červený, černý a bílý

Rozloha: Pouze mangrovy: 1500 km čtverečních

Poloha: Jihozápadní Florida, USA

Mangrovy zabírají velké území ve tvaru trojúhelníku na jižním výběžku Floridy, kde je spleť ostrůvků podél pobřeží oddělena kanály lemovanými mangrovy. V místech, kde se mísí slaná voda z Mexického a Floridského zálivu se sladkou vodou z jezera Okeechobee na střední Floridě, nalezneme největší oblast mangrovů v Severní Americe. Hlavním druhem podél mořského pobřeží a četných kanálů je mangrovník červený. Voda v kanálech je zbarvená hnědě, což je způsobené taninem obsaženým v listech tohoto druhu. Kromě toho, že zpevňují mohutnými kořeny pobřeží, slouží mangrovníky červené jako útočiště pro mnoho druhů ryb, korýšů, měkkýšů, hub, krabů i jiných bezobratlých. Dalšími druhy rozšířenými v Everglades jsou mangrovník černý a mangrovník bílý. Oba tyto druhy rostou blíže ke břehu než mangrovník červený, takže slaná voda k nim sahá pouze za vysokého přílivu.

Everglades poskytuje útočiště a hnízdiště několika druhům savců, včetně krysy bahenní, a mnoha druhům ptáků, jako jsou volavky, slípky, anhingy a pelikáni hnědí. I když dříve se ve velké části oblasti vyskytovali hojně aligátoři, dnes jsou bažiny jediným útočištěm chráněného a ohroženého aligátora amerického v Severní Americe. V kanálech mezi mangrovy lze také někdy spatřit kapustňáky širokonosé. Mangrovy na Floridě jsou někdy zasaženy hurikány řádícími v této oblasti, příkladem je hurikán Andrew z roku 1992. Hurikány poškozují mangrovy dvěma způsoby: jednak z nich silný vítr může servat list, jednak se v důsledku bouře usazují na kořenech silné nánosy bahna, což je také poškozuje. Naštěstí jsou mangrovy odolným ekosystémem a většinou se ze zásahu hurikánem zotaví během pár let.

Od roku 1983 se v celé oblasti mangrovů v Everglades rozšířila cichlida Cichlasoma urophthalmus, exotická ryba pocházející ze Střední Ameriky. Nikdo doposud nepřišel na to, jaký dopad to může mít na místní ekosystém. Někteří vědci se obávají, že může vytlačit původní rybí druhy, na druhou stranu by ale mohla obsadit niky, kde jiné ryby nežijí.

Typ: Slané mokřady

Rozloha: 80 km čtverečních

Poloha: Cape Cod, východní Massachusetts, USA

Slané mokřady jsou dosud převažujícím typem pobřežní krajiny kolem Cape Cod (Mysu tresky), přestože asi třetina mokřin v oblasti během posledních 100 let zanikla nebo byla vážně poškožena. Zdejší mokřady, ležící za bariérovými ostrovy nebo kosami a v estuárových systémech, vznikly během posledních 3000 let v souvislosti se vzestupem mořské hlaidny. Jsou tvořeny hlavně horními maršemi, kde je dominantním rostlinným druhem tráva Spartina patens, a izolovanými oblastmi dolních marší s převažující trávou Spartina alterniflora. Dolní marše jsou zaplavovány dvakrát denně, horní dvakrát za měsíc na vrcholech skočných přílivů. Největším mokřadem v oblasti je Great Salt Marsh západně od města Barnstable; labyrint hlubokých kanálů probíhajících mokřadem je oblíbený pro projížďky na kajacích.

Mokřady kolem Cape Cod jsou chráněny jako životní prostředí rozmanitých brakických a sladkovodních živočichů. Patří k nim i dva vzácné a chráněné ptačí druhy - moták pilich a rybák nejmenší a dva ohrožené druhy plazů - želva diamantová a želva karolinská. Vedle této ekologické funkce mají mokřady i význam ochranné bariéry pobřeží před bouřkovými vlnami a jsou i jakýmsi přirozeným filtrem, který zachycuje znečišťující látky a nadbytečné živiny z vod, které odtékají z oblasti. Mnohé regionální i národní organizace na ochranu přírody považují obnovování poničených mokřadů na Cape Cod za nejvyšší prioritu.

Typ: Přílivové plošiny a slané mokřady

Rozloha: 1250 km čtverečních

Poloha: Východní část zálivu Fundy, Nové Skotsko, Kanada

Pánev Minas je polouzavřená zátoka v zálivu Fundy. Sestává z trojúhelníkové oblasti písečných a bahenních přílivových plošin obklopených plochami slaných mokřadů, z nichž většina je dnes ohrazena a vysušena a využívá se k zemědělství. Dvakrát denně moře vystoupí až o 12 m a zaplní pánev; je zde nejvyšší dmutí na světě. Na žádném jiném pobřeží nedochází za odlivu k odhalení tak velké plochy dna. Hrubost sedimentů naplavovaných a ukládaných dmutím se pohybuje od hrubého písku přes jemné bahno po jíl. Přílivová plošina utvořená z těchto sedimentů hostí velké množství různonožců tykadlovců tvořivých, kteří jsou potravou početných hejn tažných ptáků včetně jespáků a kulíků; ti se zde zdržují zejména od července do října. V zátoce se shromažďuje až 1 % světové populace něktých druhů ptáků.

Britské vody skrývají stále zajímavější tajemství. Počátkem týdne zde moře vyplavilo medúzu o průměru 120 centimetrů, o den později pak našel jeden Brit v balení svých ryb ústřici o průměru 18 centimetrů a váze skoro 1,4 kilogramu a nyní našli britští rybáři ve svých sítích rybu typickou spíše pro vody okolo jižního cípu Afriky a Středomoří.

Druh cejna, který rybáři z Cornwallu našli ve svých sítích, nese latinský název Sarpa salpa a když člověk požije jeho maso, může začít trpět silnými halucinacemi. Rybáři se domnívají, že za netypický výskyt exotické ryby u chladných vod Velké Británie může globální oteplování.

"Když jsme ve svých sítích zahlédli pruhovanou rybu, tak jsme vůbec netušili, co jsme to vlastně chytili. Nikdy jsme tuto rybu neviděli, a tak jsem ji několikrát vyfotil a pak hledal na internetu, o jaký druh by mohlo jít. Volal jsem i několika kamarádům. Poté jsem dal rybu do nádoby a přivezl jsem ji biologům, ať se na ni podívají," uvedl jeden z rybářů Andy Giles.

"Je to obvyklá ryba pro vody okolo Tenerife, Malty či Kypru, ale je velmi ojedinělé, že by se dostala až takto na sever. Může to být jen osamocená ryba, která se chytla hejna jiného druhu ryb, ale stejně tak jich může být v našich vodách více," uvedl biolog James Wright.

Sarpa salpa je pro středomořskou kuchyni známá ryba a je mnohdy i servírována v restauracích. Podle mořských biologů však může požití některých částí jejího těla, například hlavy, způsobit otravu těla a vyvolat silné halucinace, které začnou během několika desítek minut či pár hodin a mohou trvat i celé dny.

V roce 2006 byli na jihu Francie po konzumaci této ryby hospitalizováni dva muži. Oba měli silné halucinace, jeden po dobu 48 hodin, druhému odezněly již po 36 hodinách.

"Teď si už uvědomuji, co jsme to chytli za rybu a jaký efekt na člověka může mít. Možná jsme ji měli raději vzít do města a prodat nějakým těm experimentujícím lidem," pronesl s notnou dávkou britského humoru rybář.